Po dvou měsících vám dávám k nahlédnutí přehled o snažení – popřípadě nesnažení jednotlivých bojovníků cechu.
Po minulých nejasnostech zase zopakuji, co to vlastně vidíte. Jedná se o tabulku posledních 12 měsíců, kde je zaznamenán stav vašich levelů vždy +/- jeden den kolem 1. dne každého měsíce (jak to zrovna stihnu). V první tabulce je nejsilnějších 25 bojovníků cechu – jsou to ti, kteří svými schopnostmi ovlivňují schopnosti a povolání našeho cechovního mazlíčka. To je důvod, proč nemůžeme mít důstojníky na nižších levelech, byť by v tomto cechu byli již 20 let věrnými bojovníky. Sloupeček se zelenými číslicemi značí o kolik levelů jste poskočili za poslední měsíc. Podkladové barvy pod jednotlivými levely slouží k několika věcem – za prvé je to pro mě super antistresová omalovánka. Za druhé tak barevně rozlišuji každou padesátku levelů pro snadnější orientaci. A za třetí je tak na první pohled vidět každý, kdo nasadí stíhací rychlost a zasluhuje pochvalu – a naopak je na první pohled vidět i každý bojovník v kómatu.
Takže konkrétně při pohledu na tabulku vím, že:
dejf33 je bojovník, který se zaťatými pěstmi a odhodlaným výrazem pomalu ale jistě stoupá nahoru, ačkoliv určitě není člověk, který by výplatu prohýřil za houby. Tudíž zasluhuje pochvalu nejen od velitele cechu, ale i od maminky.
ShadowLordTatr a SirSmight nejsou v cechu ještě příliš dlouho, ale i oni vytrvale a jistě míří do vrchních pater a budu jen ráda, když jim síly a odhodlání vydrží.
Naproti tomu se bojovníci Phobes, Bulvator a Vojtris řítí k zemi rychlostí asteroidu, který údajně vyhubil dinosaury. (Píšu „údajně“, protože velitel Sea Ranger je neskutečný šťoural a nechci vás zatáhnout do sáhodlouhých přednášek o vzniku vesmíru a vývoji života na této planetě.) Od maléru drží Phobese a Bulvatora jen původní startovní výška.
A pak je tu citlivý ocas, kde pomalu usíná Zatloukač a u Rossala se poznají životní funkce jen podle toho, že přístroj ještě neukázal rovnou linku a nespustil poplašný tón.

Náš cech se vypracoval do první desítky – zaslouží si myslím víc vaší pozornosti, než to, že se tu jen pohodlně necháte vézt a občas se pochlubíte kámošům u piva v jak dobrém cechu jste. Nikdo nemusí hrát za houby – i bez nich to jde dost dobře. I mezi důstojníky máme dost lidí, kteří houby nekupují vůbec a přesto jsou v horní polovině cechu. Chce to jen „hrát“ aspoň trochu každý den. S těmi bonusy, co nám tu pořád cpou by byla v top 100 i moje babička. Jen to chce si je sebrat.
A prosím NEPIŠTE mi zprávy typu: „Hele klidně mě vyhoď, jestli překážím.“ Za prvé – právo vyhazovat z cechu má jen velitel. A i kdybych to byla já, tak já NECHCI nikoho vyhazovat – chci, abyste hráli dál. Jste dospělí (myslím, že opravdu všichni) a můžete se rozhodnout sami, jestli vás mé řeči povzbudí, nebo naštvou.

A poslední informace. Poslední dva roky jsme přišli o naše tradiční víkendové celocechovní srazy kvůli covidu. Vypadá to, že příští rok by to už mohlo vyjít. Bohužel já nejsem a nebudu dlouhodobě schopna z rodinných důvodů cokoliv zorganizovat. Nebudu schopna ani přislíbit vlastní účast pro případ, že sraz zorganizuje někdo jiný. Nicméně budu ráda, když se podaří tuto tradici probudit opět k životu. Chybíte mi. Ne jako bojovníci v cechu, ale jako lidi, které znám dlouho a které mám ráda. To je také důvod, proč se cechovních srazů pokaždé účastní i bývalí hráči, kteří se dnes již toulají po jiných světech, nebo úspěšně zvládli odvykačku…