Martin spěchal tichou ulicí. V duchu si nadával. Věděl, že bude muset dneska ráno extrémně brzy vstát a připravit slíbenou zakázku pro VIP klienta, a přesto si šel lehnout až po půlnoci. Ale nemohl jinak. Dávali další díl seriálu „Vražda v nočním baru“ a ONA byla prostě úchvatná. Hrála barovou tanečnici, která pomáhala detektivovi s odhalením případu. Co ta s tou prdelkou u té tyče všechno dokázala… Martina by zajímalo, jestli se to naučila na DAMU, nebo jestli musela projít nějakým extra kurzem kvůli tomuhle seriálu. Detektiv – takový egoistický svalovec – no jasně že ji dostal do postele už v polovině třetího dílu. Není divu, že ten seriál dávají až po dvaadvacáté hodině. Martin nechápal, že ty nejvíc sexy kočky skončí vždycky v posteli nějakého steroidového blbečka. Kdyby se v mládí nestyděl a chodil do toho dramaťáku, mohl být dneska už nejméně v oblastním divadle a prohmatávat kozičky a prdelky těm nejluxusnějším herečkám. Martin zatřepal hlavou, aby zahnal trpké myšlenky a zrychlil. Co je? Cestu mu přehradila nějaká červená páska a cedule zákaz vjezdu. Asi tu budou dneska něco dělat.
Ale zatím nikde nic. Žádný výkop, žádný otevřený kanál, ani padající okapy. Všude ticho. Dělníci asi ještě spokojeně spí ve svých postelích, nebo přesvědčují své manželky, aby jim nějak příjemně pomohly od ranní erekce.
Martin zahnul za roh a vyšel na náměstí. A tam stála ONA! Ano, byla to ONA, beze vší pochyby. Martin by ji poznal vždycky. Stála opřena o kašnu, její zářivě zlatočervené vlasy se leskly v prvních paprscích slunce a volně jí padaly na ramena. Rozmlouvala s nějakým mužem. Právě v okamžiku, kdy je Martin uviděl, se ten muž na ni vrhl. Roztrhl jí blůzu a začal jí vyhrnovat sukni. ONA začala křičet. Martin nezaváhal ani vteřinu. V duchu se sice tetelil strachy, protože chlápek byl o hlavu a půl vyšší než on, ale nemohl jinak. Běžel své úžasné zrzavé Bohyni na pomoc.
„Hej! Necháš ji!!!“
„STOP!!!! KDO SEM KURVA PUSTIL TOHO CIVILA?!!“
Martin zakopl o rozvázanou tkaničku a tvrdě dopadl na dlažbu. Na opuštěné náměstí se najednou vyrojilo asi dvacet lidí. Kamery, mikrofony, reflektor…
„Rejžo já za to fakt nemůžu. Natáhl jsem tam pásku přes celou ulici. Musel ji podlézt!“
Cože? Film? Martin pomalu začínal chápat celou situaci a zrudnul studem.
„Pro-promiňte, já jsem nevěděl, že tu natáčíte film. Já jsem si myslel…“
„Mně je úplně jedno, co jste si myslel, ale hlavně už chlape vypadněte! Utíká nám světlo! Takhle to budeme natáčet týden!“ zuřil muž s pečlivě pěstěnou bradkou a slunečními brýlemi ve vlasech. Martin se bolestivě zvedal ze země. Bezděky stočil pohled k NÍ. Stála pořád zády opřena o kašnu a pozorovala ho. Nebylo poznat, co si myslí. Martin zrudnul, ještě víc.
„Omlouvám se. Nechtěl jsem…“ Ale režisér ho nenechal domluvit.
„Hančo, co tam stojíš jak na dépětce! Převlíknout! Kde je sakra kostymérka?! Dejte jí novou košili a učešte ji a napudrujte – vždyť se jí leskne nos jak záchodový prkýnko! A pohyb! Čas jsou prachy!!! Sakra člověče, co tu ještě děláte?!!!“
Martin byl vystrkán z náměstí nervózním mladíkem ve žluté vestě s nápisem ASSISTANT. Domnělý násilník, zatím kouřil cigaretu a když ho Martin míjel, posměšně si odplivl.
Martin ani nevěděl, jak se dostal do krámku. Pocit trapnosti stále neustupoval. Uvařil si černý čaj a posadil se. Tiché regály s ohmatanými knihami a známá vůně starého papíru a kůže ho konečně trochu vrátila do formy. Zákazník tu bude každou chvíli! Martin se konečně vzchopil a začal dávat dohromady na pult objednané zboží. Svázaný ročník Hustlera z roku 1975, útlou knížečku Josefina Mutzenbacherová, vydanou v němčině v roce 1906, Erotikon vydaný v roce 1925 a sbírku fotografií aktů neznámého a již dávno mrtvého fotografa. Je až k neuvěření, kolik žen bylo ochotno pózovat nahých před objektivem i v době, kterou my dnes považujeme za čistě puritánskou a upjatou. Martin vzal do ruky staré a ohmatané vydání Kámasútry. Knížka byla bez označení autora. Ve své době to musel být skoro samizdat tajně půjčovaný mezi přáteli a VIP společností. Nějaký fotograf si dal tolik práce, že všechny pozice lásky ze starých originálů nafotil s živými modely a modelkami. Tenkrát se fotilo jen černobíle, ale zato dokonale. Martin zamilovaně prolistoval knížku a cítil příjemné pnutí v kalhotách. Prohlížel si ji snad milionkrát. Ležela tu dlouho – zčásti proto, že úmyslně nastavil cenu hodně vysoko, ale hlavně proto, že ji nikde nevystavoval. Ne, ani teď ji nedá z ruky! Čert vzal prachy! Bylo by škoda, aby si nad ní honil péro nějaký milionářský prasák. Martin knížku odnesl do vedlejší místnosti a zakryl ji štůskem časopisů o pletení a háčkování. Na poslední chvíli. Během minutky se ozval zvonek nade dveřmi a dovnitř vstoupil elegantně oblečený muž v saku, s kravatou a v kožených botách s agresivně ostrými špičkami. Prohlédl si knížky a časopisy, které mu Martin připravil, ale pořád se tvářil nespokojeně. Bloumal po antikvariátu a Martin pochopil, že hledá ten jeho schovaný poklad. Kdo mu o něm jen řekl? Nakonec to zákazník nevydržel a zeptal se přímo. Martin se tvářil nechápavě. Muž to pojal jako smlouvání a nabídl mu cenu, že se Martinovi podlomila kolena. Ale odolal. Muž nakonec uvěřil tomu, že Martin nic takového nemá a spokojil se s výtiskem Kámasútry z roku 1991 s rádoby odbornými lékařskými ezokomentáři.
O polední pauze by normálně Martin vyběhl na náměstí a udělal všechno proto, aby získal od NÍ podpis a aby se s NÍ mohl vyfotografovat, ale po tom raním trapasu neměl ani chuť na oběd. Zalil si ovesné vločky horkou vodou a do vzniklé kaše si nakrájel tři, už poněkud unavené meruňky od pondělka.
Zvonek nade dveřmi se znovu rozezvučel. Martin si uvědomil, že zapomněl zamknout a otočit ceduli na dveřích na „Polední pauza“. No co, nají se později. Rozhrnul závěs mezi kanceláří a krámkem, a vytřeštil oči. Před pultem stála ONA a zvědavě se rozhlížela. Když ho uviděla, zářivě se usmála a odhrnula si pramen vlasů z čela.
Martin se pokusil nacpat srdce zpět do hrudního koše a působit profesionálně. „Do… dobrý den, co pro vás mohu udělat?“ V duchu ho přitom napadlo hned několik věcí, které by pro NI mohl udělat, ale ani jedna z nich neměla nic společného s jeho antikvariátem.
„Já jdu za vámi pane… mohu vám říkat Martine?“
„Za mnou?“ zarazil se. „Jak víte, že jsem tady? A jak víte, jak se jmenuji?“
Sáhla do kabelky a podala mu jeho vlastní peněženku.
„Máte tam občanku a vizitku s vaším obchodem. Vypadla vám ráno z kapsy.“ Cítil, jak mu červenají uši. Copak se vážně musí ztrapňovat před svou BOHYNÍ až tak moc?
„Já… moc vám děkuji, já si ani nevšiml, že jsem ji ztratil, jste moc hodná, jak se vám mohu odvděčit?“
„To je jednoduché. Víte já miluji staré knížky. Můžu se tady trochu porozhlédnout?“ Ani nečekala až jí odpoví, sundala z ramene kabelku, položila ji na pult a přistoupila k prvnímu regálu. Bezmocně ji sledoval a cítil, jak mu naskakuje husí kůže po těle.
„Jak se dostanu na tu horní polici? Zezdola tam nevidím,“ zeptala se.
„Můžu vám přistavit posuvný žebřík, ale tam nahoře jsou jen vědecké knížky z oboru fyziky a chemie.“
„Miluju fyziku a chemii,“ pronesla vážným hlasem. Martin přinesl lehký hliníkový žebříček a zaklesl ho na horní kolejnici. ONA shodila z nohou červené lodičky a bosky vyběhla po lesklých příčkách nahoru. Martin měl v tu ránu před očima její odhalená lýtka.
„Dejte pozor ať nespadnete! Neměl bych vás radši jistit?“
„To je dobrý nápad, děkuji,“ odpověděla.
Položil jí váhavě a opatrně ruku na kotník. Vážně se zachvěla, nebo se mu to jen zdálo? Mlčela a dál se probírala těmi vědeckými publikacemi. Martin posunul ruku dál po jejím lýtku. Opatrně mrknul očima výš. Pod letní sukénkou zahlédl bílou krajku spodních kalhotek. Silně se kousl do spodního rtu a zavřel oči. Ruka ho přestala poslouchat a posouvala se sama od sebe po její noze přes koleno až ke stehnu.
Zvonek nade dveřmi se opět rozcinkal. Sakra!
„Dobrý den, vy jste moje spása!“ Ve dveřích stála udýchaná šedovlasá žena.
„Já se bála, že máte polední pauzu. Můj vnuk nutně potřebuje jednu knížku na referát do školy a nikde ji nemůže sehnat. Našel si na internetu, že ji tu máte, ale bydlí v jiném městě, tak mě pro ni poslal.“
Martin přešel k pultu.
„Ano? A jak se ta knížka jmenuje?“ zeptal se.
„Já to měla někde napsané, ale nemůžu to najít.“ Žena začala prohrabávat svou tašku. Martin koutkem oka lítostivě pozoroval, jak BOHYNĚ slézá z žebříku, obouvá si střevíce a mizí v uličce mezi regály.
„Myslím, že se to jmenuje nějak jako Žlutý písek a napsaly to dvě ženské.“
Martin se zamyslel: „Nemyslíte Tekutý písek?“
„A napsaly to dvě ženské?“
„Ne.“
„Tak to není ono.“ Žena usilovně přemýšlela a Martin začínal být netrpělivý.
„No tak mu zavolejte a zeptejte se ho!“
„On ve škole nesmí telefonovat. Ale nebojte já si vzpomenu… Jooo! Už vím! Ta jedna se jmenovala Alena Rýznerová a ta druhá Vanda Eliášová.“
Martin se zamyslel. „Nemyslíte tohle?“ a vytáhl z police tenkou knihu. Žena knížku nedůvěřivě otáčela v rukách. Zelený kámen napsala Alžběta Rývorová – Varda Elisabeth.
„Když já nevím… O čem to je?“
„To je fantasy,“ odpověděl Martin a když viděl ženin nechápavý výraz, tak dodal:
„Vymyšlený svět. Kouzla, draci, obludy a tak…“
Žena stále váhala.
„Že by jim dávali v osmé třídě do povinné četby pohádky? To se mi nezdá. To my v jejich věku četli Babičku a Rudou záři nad Kladnem…“
Martin začínal mít na svou nerozhodnou zákaznici zlost. Už už se chystal, že jí řekne něco ostřejšího, když se z kouta ozvalo:
„Pane prodavači, mohl byste mi poradit?“
Váhavá babička sebou trhla.
„Jé promiňte, já si neuvědomila, že tu nejsem sama a zdržuji vás že? Víte co. Já vnukovi večer zavolám a stavím se zítra ano? Pro jistotu mi ji tu schovejte.“ Podala Martinovi zpátky knížku a vyšla z obchodu ven.
Martin položil knihu na pult a všimnul si, že se BOHYNĚ zatím přesunula ke vchodovým dveřím.
„Už jdete?“ zeptal se zklamaně.
„Ne, jen jsem si uvědomila že pracujete přes polední pauzu a chci to napravit.“ Natáhla ruku, otočila klíčem v zámku a pověsila na kliku připravenou ceduli. Pak se obrátila zase k Martinovi.
„Nebudu vám tady překážet, nebojte se. V klidu se naobědvejte a já si zatím vyberu nějakou pěknou knížku. Ale jestli dovolíte, napřed bych si umyla ruce. V té horní polici je dost prachu. Mám je úplně černé.“
Martin galantně rozhrnul závěs a vedl JI přes svoje malé soukromé království a zadem do umývárny. Hned jak zmizela za úzkými dveřmi, popadl Martin svůj batoh a horečně v něm hledal deodorant. Štěstí mu přálo a nahmátl ho hned napoprvé. Postříkal se s ním od hlavy k patě, až ho z toho začaly pálit oči.
Z umývárny se ozval výkřik. Martin sebou trhnul a vběhl tam. BOHYNĚ stála celá zmáčená před umyvadlem v kaluži vody a z vlasů jí kapala voda. Tvářila se polekaně.
„Omlouvám se, asi jsem vám rozbila kohoutek, nějak divně se protáčel a voda netekla a najednou to začalo strašně moc stříkat. Zavřela jsem to, jak nejrychleji to šlo, ale stejně je tu potopa.“
„Ne, neomlouvejte se, to je moje chyba, ten kohoutek už zlobí dlouho. Zapomněl jsem vás varovat.“ V duchu si pomyslel, že jestli tady bude dneska ještě něco strašně moc stříkat, tak že to rozhodně nebude vodovodní kohoutek. Stála před ním a mokrá blůza se jí lepila na tělo. Voda způsobila, že látka skoro dokonale zprůsvitněla a Martin sledoval její vztyčující se rudé hroty bradavek. Natáhl ruku, ale na poslední chvíli změnil směr a otřel jí kapky z tváře. Zachytila jeho dlaň, přistoupila k němu blíž a vážně se mu dívala do očí.
„Co to děláte?“ zeptal se chraplavě.
„Víš, dneska ráno, to bylo od tebe tak statečné,“ zašeptala.
„Ale vůbec ne. Udělal jsem ze sebe pěkného pitomce,“ zaprotestoval.
„Nevěděl jsi, že je to natáčení, a přece jsi mi běžel na pomoc. Něco takového pro mě ještě nikdy nikdo neudělal.“ To už stála těsně u něj a voda z její blůzy se mu vsakovala do trička. Zvedla k němu obličej. Její pootevřené rty se nedaly ignorovat. Sklonil se k ní a váhavě ji políbil. Přitiskla svá ústa k jeho. Jejich jazyky se potkaly s takovou vášní, že Martin konečně uvěřil tomu, že to není sen.
„Já jsem Hanka,“ špitla.
„Já vím,“ zamumlal. „Máš úplně mokrou blůzu, mohla bys nastydnout, donesu ti ručník a půjčím ti moje triko ano?“ zeptal se. Kývla hlavou.
Odspěchal vedle a začal se přehrabávat ve své skříňce. Z jednoho ramínka shodil mikinu a z poličky vytáhl čistý ručník a svoje rezervní funkční tričko. Otočil se.
Stála u stolku bosa, jen v kalhotkách, a z hromádky knih a časopisů právě neomylně vytáhla jeho milovanou foto Kámasútru. Zamyšleně prolistovala pár stránek a zvedla k němu oči.
„Ta sukně je taky strašně mokrá. Musím ji také usušit. Jé ty máš ramínko? To je skvělé.“
Zůstal stát a cítil, že mu stojí úplně všechno.
„Tohle mi nedělejte,“ zaúpěl.
„Já myslela, že si tykáme. Dali jsme si na to přeci přátelský polibek.“
„Přátelský… hmm,“ řekl slabě. „Nebudou Tě shánět na place?“ zeptal se.
„Nebudou. Už mě dnes několikrát úspěšně znásilnili a uškrtili, tak mám pro dnešek volno,“ zasmála se. „Utřeš mě?“ dodala vyzývavě a odložila knížku.
Obešel stůl a přistoupil k ní. Pořád tomu nechtěl věřit. Opatrně jí začal ručníkem otírat hrudník. Ňadra se jí pod jeho dotekem rozhoupala. Cítil, že pomalu překračuje hranici, ze které už nebude v jeho silách se vrátit. Ona to musela vědět. Vzala mu ručník z rukou a položila ho na stranu.
„Ale vždyť ty jsi také celý mokrý, hned to sundej, nebo se nastydneš!“ přikázala přísně a začala mu pomáhat přetáhnout tričko přes hlavu. Bez nejmenšího zaváhání mu rozepla i zip u kalhot a stáhla mu je i se slipama přes boky dolů. Jeho chlouba, konečně osvobozena ze zajetí vystřelila vzhůru. Spokojeně se usmála.
„Na to se musím podívat zblízka,“ sedla si do dřepu s koleny doširoka od sebe rozevřenými. Tenký proužek krajky, který se jí zařezával mezi stydké pysky jen zdůrazňoval její nahotu. Jednou dlaní ho pomalu pohladila dlouhým pohybem od kotníku po stehno a druhou na podbřišku. Obě její ruce se potkaly na jeho varlatech a pomalu pokračovaly na šourek, který něžně objaly. Cítil, jak se mu zvedají chloupky po celém těle a ani nedýchal, aby ten zázrak nezahnal. Pootevřela rty a políbila jeho ptáka na samotné špičce, pak ho lehce olízla jazykem a vsunula mezi rty. Po několika prvních pohybech cítil, jak mizí daleko v jejích ústech v božském teple a vlhku. Obratně pohybovala svými ústy sem a tam a vytvářela v ústech podtlak, který ho skoro přiváděl k šílenství. Když opět sevřela jeho varlata, cítil, že už to dlouho nevydrží. Rychle se vymanil z jejího sladkého vězení.
„Copak? Nelíbí se ti to?“ zeptala se škádlivě. Moc dobře musela vědět, jak na tom je.
„Líbí, ale taky chci vědět do čeho jdu.“ Chytl ji za ramena a postavil ji. Vsunul jí ruku pod dlouhé vlasy a přitáhl ji k sobě. Teď už ji políbil bez sebemenšího zaváhání. Během líbání jí začal obratně stahovat kalhotky. Chytil ji za boky a posadil na stůl. Rozevřela stehna a tvářila se nedočkavě. On to ale tak rychle nechtěl. Klekl si před ní a začal ji hladit po Venušině pahorku. Opatrně vsunul špičku prstu do její škvírky. Slastně se zavrtěla. Přiblížil hlavu k jejímu klínu a začal ji dráždit jazykem. Omamně voněla. Slyšel, jak zrychleně dýchá a začala pohybovat pánví proti jeho jazyku. Zabořila prsty do jeho vlasů.
„Tak už pojď. Chci tě tam,“ zašeptala. Postavil se a přitiskl se mezi její stehna. Ani si nemusel pomáhat rukama a jeho pták do ní vnikl sám, jako by se vracel domů. Zavrtěla se v bocích, aby se do její jeskyňky dostal co nejdál. Sklonil se a začal jí líbat a hladit prsa. Bradavky měla tvrdé jako korálky. Nedočkavě začala přirážet sama.
„Holka, neříkej, že jsi to tak dlouho neměla,“ podivil se.
„Neměla. To jsou jen kecy, že se u filmu souloží a chlastá každý den. Nesmíš všemu…“ Poslední slovo se ztratilo v jejím přidušeném výkřiku. Držel ji pevně naraženou na svém kůlu a cítil, jak se vnitřek její vagíny orgasticky svírá. Zpomalil své pohyby, ale neustával, jeho chvíle ještě nepřišla, jen ji nechal ten silný orgasmus chvíli rozdýchat. Když její rozevřené oči začaly zase trošku vnímat, Vyklouzl z ní a chytil ji do náruče.
„Pojď, ještě jsi nedostudovala všechny vědecké knížky.“ Nechápavě pootevřela ústa. Toho hned využil na další francouzský polibek. Odnesl ji zpátky k regálu s žebříkem a postavil na zem.
„Tak šupky nahoru,“ pobídl ji. Pochopila. Otočila se k němu zády a stoupla si na první příčku. Jednu nohu nechala dole a druhou postavila o tři příčky výš, prohnula se v kříži a ukázala mu pevný zadeček v celé své kráse a dokonalosti i s mokrou prcinkou uprostřed. Teď už na nic nečekal a vstoupil do ní bez váhání. Jeho prudkost ji překvapila, ale taky silně vzrušila. Chytla se pevně žebříku, aby ustála jeho útok. Hladil a tiskl její prsa i boky. Cítil se jako nejvyšší bůh a pán nad svou otrokyní. Přirážel čím dál tím rychleji. Vlnila se do stran a proti jeho pohybům. Zvyšovala jeho slast skoro k nevydržení. Přesně o tomhle vždycky snil, když ji viděl v televizi tančit u tyče. Cítil vůni jejích vlasů a věděl že ta pravá chvíle je právě teď.
„Chceš, abych ti ji vystříkal?“ zeptal se.
„Ano,“ zasténala, „vystříkej se do mě celý chci tě. Moc tě chci!“ Cítil v tříslech téměř výbuch. Celé ty předchozí dny a týdny samoty se najednou zúročily v jeden obrovský orgasmus. Takový, jaký ještě nezažil a o kterém snil celý život. Uvědomil si, že i ona dosáhla druhého orgasmu zároveň s ním. Jeho sperma jí stékalo po stehnech a on jí ho roztíral, jako vzácnou mast po zadečku a břiše a cítil, jak jí srdce tluče ve stejně zrychleném tempu, jako to jeho.
Ten den už obchod neotevřel. Když pak spolu o několik hodin později seděli v kanceláři u stolu a pili čaj, nevydržel to a zeptal se s úzkostí v hlase:
„Uvidím tě ještě někdy jinak, než v televizi?“ Usmála se a natáhla ruku po jeho zachráněné Kámasútře. „Jistěže ano. Ještě je tu hodně kapitol, které jsme si nestačili přečíst…“
***50*************50***************50*************50**************50***