Praha – stanice metra Vyšehrad – Květen 2010 – pátek/sobota
Na téhle stanici jsem sloužila naposledy někdy loni.
Nastupuji v 17:50 a přebírám si od stálého kolegy, který je zde dnes mým nadřízeným, klíče od své „boudy.“
Zapínám PC, zapínám topení, vyplňuji … číst dál
Moje maminka je bývalá knihovnice a jazyk český a literatura jsou pro ni posvátné. Když jsme se ve škole učili o Janu Nerudovi, tak si maminka posteskla, že se z Prahy stalo anonymní megaměsto a že už tu člověk na žádné takové osobnosti a figurky, jako … číst dál
„Prosím Vás..!!!“
Před mou kukaní ve vestibulu stojí vetchá a drobná stařenka s obrovskou taškou.
„Nevíte, kde jsou ti bezdomovci?“
Vyjeveně na ni zírám…
„Ti, jak tu vždycky venku sedí“, (napovídá mi). „Víte, já jsem jim koupila nějaké potraviny a oni tu nejsou.“… číst dál
Probíhám křivolakými uličkami kolem hřbitova a hledám budovu označenou tajemným symbolem – hurá mám jí. Dveře jsou otevřené, za sklem spí strážce. Proplížím se dveřmi a zmizím v bludišti úzkých chodbiček a desítek zamčených dveří, konečně najdu ty správné, vylovím z kapsy klíč a odemknu je … číst dál
Facebooková úvaha z 13. 12. 2017
Bylo mi asi 10 let, byly cca 3:00 a já stála v pokoji u okna a koukala jsem se na hvězdy. Spát jsem nemohla, protože, když jsem si lehla, tak mě při dýchání strašně bolela ruka od ramene, až k lokti. Maminku … číst dál
