V hlubokém lese na temné stezce
samota tíží a svazuje strach
Vtom zjeví se rytíř na stříbrném koni
v blankytných očích on má hvězdný prach.
*

Ty modré oči jsou démanty vzácné,
dvě hvězdy, co spadly sem z nebeských drah
On sestoupil na zem, když křížím mu cestu
a v záři těch očí já ztratila strach.
*

Ty oči jsou modré, jak pomněnky něžné.
Jsou čisté a klidné, jak jezero snů,
jak sojčí pírka co snáší se na zem
a svět se zastavil na řadu dnů.
*

Ty oči se třpytí, když mlčky mě líbá.
Lesknou se jak meč co po boku má.
Za noci chladné mě svým tělem hřeje.
Lásku svou k němu jen tmou zakrývám.
*

Na modrém obzoru modrá se ztratí.
Modré Tvé oči splynou mi s ním.
Láska Tvá krátká jen těžko mi stačí.
Ty musíš jet dál, já dobře to vím.
*

Tam v modré dáli, za modrým mořem
princezna krásná v růžích tam spí.
Jen spěchej za ní jsi statečný rytíř
a oči Tvé modré jí ze sna vzbudí.
*

_______________________________________
Fotka od ALBERTO H. FABREGAS z Pixabay