Adélka ležela na své posteli s tabletem v ruce a snad po milionté prohlížela všechny weby slibující úžasné a báječně placené brigády snů. Nový školní rok začal už před týdnem a brigáda pořád žádná. Vánoce tu budou raz dva a z kapesného dárky pro tolik lidí nemá … číst dál
Tak a jsme v pasti. Podařilo se nám sice dostat se do jeskynního labyrintu včas a zaplavit přístupovou chodbu, ale co dál? Ve světle loučí jsem viděla vyděšené obličeje vesničanů. Těžko říct, jestli se báli víc našich pronásledovatelů, nebo těch tichých a tajemných chodeb … číst dál
„Prosím Vás..!!!“
Před mou kukaní ve vestibulu stojí vetchá a drobná stařenka s obrovskou taškou.
„Nevíte, kde jsou ti bezdomovci?“
Vyjeveně na ni zírám…
„Ti, jak tu vždycky venku sedí“, (napovídá mi). „Víte, já jsem jim koupila nějaké potraviny a oni tu nejsou.“… číst dál
Probíhám křivolakými uličkami kolem hřbitova a hledám budovu označenou tajemným symbolem – hurá mám jí. Dveře jsou otevřené, za sklem spí strážce. Proplížím se dveřmi a zmizím v bludišti úzkých chodbiček a desítek zamčených dveří, konečně najdu ty správné, vylovím z kapsy klíč a odemknu je … číst dál
Dívala jsem se z otevřeného okna na déšť, který už třetí den neustával a s obavami jsem poslouchala hukot řeky, která vypadala, že se co nevidět vylije z břehů, což mohlo značně zkomplikovat cestu mým dcerám, které se zítra vrací z města sem, na konec … číst dál
Facebooková úvaha z 13. 12. 2017
Bylo mi asi 10 let, byly cca 3:00 a já stála v pokoji u okna a koukala jsem se na hvězdy. Spát jsem nemohla, protože, když jsem si lehla, tak mě při dýchání strašně bolela ruka od ramene, až k lokti. Maminku … číst dál
