Spěchala jsem přes náves s plnými nákupními taškami. Doufala jsem, že doběhnu domů dřív, než křeč v ramenou dosáhne nesnesitelné intenzity. Nepovedlo se. Těsně před obecním úřadem jsem to vzdala a položila tašky na lavičku. Rozhýbávala jsem prsty, masírovala si ramena a protahovala záda. … číst dál
Styl: Rozhovor
Osoby: Dobrodruh a Italský prodavač zmrzliny
Místo: Sklep
Téma: Co se jednou stane, nelze změnit..
-Je tady někdo? Vylez, já se tě nebojím! Můj bratranec je boss klanu Černé ruky, patří mu západní část Neapole. Jestli si na … číst dál
Než se pustíte do čtení, měli byste vědět že: Tato povídka vznikla, jako soutěžní projekt. Soutěž jsme si vyhlásili kdysi dávno před lety s kamarády v jedné onlajnové hře (Knight Fight). Zadání znělo: Příběh o tom, jak vznikla naše herní guilda – cech … číst dál
Místnost vypadala úplně obyčejně. Obyčejné stěny s obyčejnou, ne zcela novou malbou. Z obyčejných oken byl výhled na obyčejnou cestu vedoucí k obyčejnému lesu.
Jediný znepokojivý fakt byl ten, že jsem vůbec nevěděla, jak jsem se sem dostala, co tu dělám, proč stojím … číst dál
Vstávám tak, jako každý den. A oblékám se tak, jak se na můj věk sluší.
Začínám šedými závoji povinnosti a odpovědnosti. Přidám starost a vážnost a protože se blíží sychravý podzim přidám zklamání, smutek a dnes poprvé i černý závoj beznaděje. Je těžký a nelíbí se mi, … číst dál
_________________________________
Ležím v pelíšku schoulená a jen se dívám.
Vlasy co neposlechnou ti padaj´do očí.
V očích soustředěný výraz, napětí vnímám
Tvé ruce zhmotnit zázrak dokáží.
*
Na rukou duhu máš a od lepidla bradu
Tvé ruce právě tvoří malý svět.
Pod tvými … číst dál
Potulovala jsem se vestibulem Brněnského nádraží a snažila se odolat nutkání sednout si. Bála jsem se, že bych usnula. Ve vlaku z Prahy jsem si sice trochu schrupla, ale na to, že mám za sebou dvě denní dvanáctky s budíčkem ve 4:00, to … číst dál
Adélka ležela na své posteli s tabletem v ruce a snad po milionté prohlížela všechny weby slibující úžasné a báječně placené brigády snů. Nový školní rok začal už před týdnem a brigáda pořád žádná. Vánoce tu budou raz dva a z kapesného dárky pro tolik lidí nemá … číst dál
Tak a jsme v pasti. Podařilo se nám sice dostat se do jeskynního labyrintu včas a zaplavit přístupovou chodbu, ale co dál? Ve světle loučí jsem viděla vyděšené obličeje vesničanů. Těžko říct, jestli se báli víc našich pronásledovatelů, nebo těch tichých a tajemných chodeb … číst dál
Dívala jsem se z otevřeného okna na déšť, který už třetí den neustával a s obavami jsem poslouchala hukot řeky, která vypadala, že se co nevidět vylije z břehů, což mohlo značně zkomplikovat cestu mým dcerám, které se zítra vrací z města sem, na konec … číst dál