Tyto příběhy vznikly díky Martině Heš Hudečkové a jejímu skvělému
„https://www.facebook.com/groups/spisovatelskecappuccino“ na fcb.
Spisovatelská rozcvička č. 1
Zadání: Přečti si následující řádky a zkus na ně navázat. Jak by mohl příběh pokračovat?
…Dejchat, připomněla si. Dlouhý nádech nosem. Až … číst dál
Rozechvěle vstupuji do malé místnosti, které vévodí velký přístroj. Má tvar válce s otvorem uprostřed. Před ním je úzké bílé lůžko. Mám na sobě jen tričko a kalhotky. Na pokyn personálu jsem musela všechno ostatní nechat v šatně. Hlavně se zajímali o kovové předměty. … číst dál
Spěchala jsem přes náves s plnými nákupními taškami. Doufala jsem, že doběhnu domů dřív, než křeč v ramenou dosáhne nesnesitelné intenzity. Nepovedlo se. Těsně před obecním úřadem jsem to vzdala a položila tašky na lavičku. Rozhýbávala jsem prsty, masírovala si ramena a protahovala záda. … číst dál
Styl: Rozhovor
Osoby: Dobrodruh a Italský prodavač zmrzliny
Místo: Sklep
Téma: Co se jednou stane, nelze změnit..
-Je tady někdo? Vylez, já se tě nebojím! Můj bratranec je boss klanu Černé ruky, patří mu západní část Neapole. Jestli si na … číst dál
Místnost vypadala úplně obyčejně. Obyčejné stěny s obyčejnou, ne zcela novou malbou. Z obyčejných oken byl výhled na obyčejnou cestu vedoucí k obyčejnému lesu.
Jediný znepokojivý fakt byl ten, že jsem vůbec nevěděla, jak jsem se sem dostala, co tu dělám, proč stojím … číst dál
Vstávám tak, jako každý den. A oblékám se tak, jak se na můj věk sluší.
Začínám šedými závoji povinnosti a odpovědnosti. Přidám starost a vážnost a protože se blíží sychravý podzim přidám zklamání, smutek a dnes poprvé i černý závoj beznaděje. Je těžký a nelíbí se mi, … číst dál
_________________________________
Ležím v pelíšku schoulená a jen se dívám.
Vlasy co neposlechnou ti padaj´do očí.
V očích soustředěný výraz, napětí vnímám
Tvé ruce zhmotnit zázrak dokáží.
*
Na rukou duhu máš a od lepidla bradu
Tvé ruce právě tvoří malý svět.
Pod tvými … číst dál
Potulovala jsem se vestibulem Brněnského nádraží a snažila se odolat nutkání sednout si. Bála jsem se, že bych usnula. Ve vlaku z Prahy jsem si sice trochu schrupla, ale na to, že mám za sebou dvě denní dvanáctky s budíčkem ve 4:00, to … číst dál
Adélka ležela na své posteli s tabletem v ruce a snad po milionté prohlížela všechny weby slibující úžasné a báječně placené brigády snů. Nový školní rok začal už před týdnem a brigáda pořád žádná. Vánoce tu budou raz dva a z kapesného dárky pro tolik lidí nemá … číst dál
Tak a jsme v pasti. Podařilo se nám sice dostat se do jeskynního labyrintu včas a zaplavit přístupovou chodbu, ale co dál? Ve světle loučí jsem viděla vyděšené obličeje vesničanů. Těžko říct, jestli se báli víc našich pronásledovatelů, nebo těch tichých a tajemných chodeb … číst dál